Už je to 7 let, co jsem spustil první studijní web a tím začal vznikat jeden nejnavštěvovanějších studijních webů u nás. A jak to vlastně vše začalo?

Jak to už bývá, k rozjetí něčeho úspěšného často nestačí mít jen dobrý nápad, ale je potřeba i správné načasování nebo alespoň trocha štěstí. Vždyť třeba takový Steve Jobs měl vizi iPadu už v 80. letech, ale musel si pěkně dlouho počkat. Často se ale jednoduše prosadí ten, kdo s nápadem prostě přijde jako první jako tomu bylo třeba u Slevomatu. U mého prvního webu Rozbor-dila.cz to nebylo jinak, kdybych web spustil o 2 roky později, dnes by měl třeba za den jen pár stovek návštěvníků místo i desítek tisíc.

U konkurenčních studijních webů mě vždycky zajímalo, jak dokázali začít a nasbírat tisíce studijních materiálů. Mně se to také podařilo a překvapivě to bylo opravdu mnohem jednodušší, než jsem kdy čekal. Stačilo mi k tomu pouhých 13 zpracovaných literárních děl. Vše začalo během mých maturit, které nebyly ledajaké, začínala totiž státní maturita a čtenářské deníky vystřídaly o dost rozsáhlejší rozbory knih. To by ještě nebylo nic tak významného, kdyby k tomu ovšem byly přizpůsobeny studijní materiály. Počet knih o rozborech děl byste tehdy v knihkupectvích spočítali hravě na jedné ruce, dokonce i pokud byste do toho započítali vhodné internetové stránky.

Tenkrát jsem si čerstvě založil můj první blog ještě na doméně 3. řádu (Xweb.8u.cz), a protože jsem začal s přípravou k maturitě z češtiny už 7 měsíců předem, začal jsem své rozbory knih publikovat na internetu. Jako první jsem přidal rozbor knihy Malý princ, netrvalo to dlouho a návštěvnost úplně nového blogu začala rychle stoupat. Přidal jsem jich ještě několik a s pár měsíci starým blogem jsem byl na stovkách návštěvníků za den. Začala se blížit maturita a denní návštěvnost se blížila k tisícovce, čtenáři mě zároveň začali prosit o zpracování dalších děl, které potřebovali k maturitě a nikde nebyly k sehnání. Protože zpravovat tolik knih rozhodně nebylo v silách 1 studenta (hlavně když knihy opravdu četl), zrodil se nápad udělat výměnný obchod. Studenti si budou moci stáhnout všechny rozbory výměnou za 1 vlastní. Během 2 měsíců jich postupně přišlo 66, které jsem postupně zveřejňoval. Do maturity se mi takto povedlo nasbírat 550 zpracovaných děl, a také shodit freehosting, protože denní návštěvnost už šla do tisíců. Další rok jsem místo s 15 materiály začínal s 550 a jel nanovo. Přestal jsem se orientovat pouze na český jazyk a založil dalších 14 studijních webů od angličtiny přes společenské vědy až po anatomii. Dnes už jsem zhruba na 15 000 materiálech, 1/3 zaslaných souborů odmítám, z těch schválených zveřejňuji jen ty kvalitnější. V období maturit dnes přijde přes 800 000 návštěvníků za měsíc. Začal jsem i s projekty jen tak pro radost, například web s prezentacemi Prezmania.cz či s hodnocením škol Hodnoceni-skol.cz.

Samozřejmě vše nešlo tak hladce, jak se zdá. Cesta až do dnešní doby byla občas velmi trnitá. Systém výměny materiálů se celé řadě studentů nelíbil a měli pocit, že na internetu má být dostupné všechno všem a zdarma, takže urážky v emailu nebyly nic výjimečného. Na internetu se začaly šířit nejen přístupové údaje k materiálům na webu, dokonce se objevil i celý zkopírovaný web ke stažení. Dvakrát jsem narazil na vydírání, kdy chtěl dotyčný zaplatit za to, že nezveřejní slabiny webu umožňující stahovat jeho obsah. S tímto účelem postupem času vznikly i různé návody, videa na YouTube nebo 2 weby. Dočkal jsem se i zajímavého útoku na můj hlavní zdroj příjmu. Šlo o použití mého AdSense identifikátoru a následné publikování reklamy na záměrně nevhodném (cizím) webu, kde mě samozřejmě tento člověk nahlásil za porušování podmínek Googlu.

Přestože šlo mnoho tisíc hodin práce, nervů, opravy nekonečného množství porouchaných kódů a to vše první roky v podstatě zadarmo, vše stálo za to. Stačí mít nápad a vydržet. Mně spousta lidí tvrdila, že takový systém výměny materiálů nemůže nikdy fungovat, přitom fungoval a funguje dodnes. Jako potvrzení graf počtu zobrazení stránek v jednotlivých letech.